Novinka v ZOK: faktický vedoucí

2021-02-01, Mgr. Marian Boubel


Uvedená novela zavádí do zákona o obchodních korporacích právní úpravu tzv. faktického vedoucího, která se nově nachází v ust.  § 62 zákona o obchodních korporacích. Tímto termínem je označována osoba, která se fakticky nachází v postavení člena voleného orgánu obchodní korporace, může se tak jednat např. o faktický výkon funkce statutárního orgánu – jednatele (ve společnosti s ručením omezeným) či předsedy představenstva (v akciové společnosti).

Kdo může být faktickým vedoucím?

Okruh osob, které lze považovat za faktické vedoucí není zákonem explicitně specifikován, diskuse v odborných kruzích i komentářová literatura se již nicméně k problematice vymezení okruhu osob, na které ust. § 62 zákona o obchodních korporacích dopadá, vyjadřuje. Předně je z tohoto okruhu osob zřejmě třeba vyloučit osoby, jejichž konkurenční jednání či povinnost péče řádného hospodáře jsou předmětem speciální úpravy, např. tak předmětné ustanovení nebude dopadat na zástupce právnické osoby, která je členem statutárního orgánu korporace (zvláštní úprava je obsažena v ust. § 46 odst. 3 a 4 zákona o obchodních korporacích). Zcela jasná není aplikace institutu faktického vedoucího na vedoucí zaměstnance, jejichž vztah k obchodní korporaci je upraven manažerskou (pracovní) smlouvou podle zákoníku práce – typicky generální či sektoroví ředitelé společností. Standardně jsou tyto osoby podřízeny statutárnímu orgánu, který také nese za jejich výběr odpovědnost, vzhledem k faktickému pojetí institutu stínových vedoucích se však i tito vedoucí zaměstnanci mohou do role stínového vedoucího dostat. Zejména se tak může stát v případě, že samotný statutární orgán na vedoucího zaměstnance své pravomoci fakticky ve značné míře přenese, což je poměrně obvyklé u společností s mezinárodní vlastnickou strukturou, v nichž často statutární orgán vykonává víceméně kontrolní činnost a samotné obchodní vedení společnosti je přenechává např. generálnímu řediteli. Zda se konkrétní vedoucí zaměstnanec nachází v pozici faktického vedoucího bude tedy nutno vždy posuzovat vzhledem ke konkrétním okolnostem a míře pravomocí a rozhodovací volnosti daného vedoucího zaměstnance či manažera.

Obdobně bude zřejmě nutno postupovat i v případě prokuristů společnosti, jejichž faktické postavení ve společnosti a jejich rozhodovací volnost se v praxi značně liší. V některých případech prokurista v zásadě jen jedná za společnost, avšak samotná rozhodnutí činí např. statutární orgán, který však za společnost osobně přímo nejedná (nepodepisuje), ať už např. z důvodu vytíženosti nebo z důvodu pobytu mimo území České republiky. V takovém případě se s největší pravděpodobností nebude institut faktického vedoucího na prokuristu vztahovat. Na druhou stranu se ale lze setkat i se situací, kdy (podobně jako v případě vedoucích zaměstnanců) statutární orgán vykonává spíše kontrolní funkci a prokurista ve skutečnosti společnost obchodně řídí, a je proto třeba na něj úpravu faktického vedoucího vztáhnout.

Prozatím nepanuje zcela jednoznačný názor ohledně aplikace předmětného ustanovení na vlivné a ovládající osoby, jejichž vztah k ovlivněné, resp. ovládané osobě, je do značné míry regulován samostatnou úpravou obsaženou v ust. § 71 a násl. zákona o obchodních korporacích. S ohledem na faktické pojetí institutu stínového vedoucího se nicméně, stejně jako autoři komentáře k předmětnému ustanovení[1], přikláním k názoru, že ustanovení o faktickém vedoucím by nemělo být aplikováno na vlivné a ovládající osoby, které svůj vliv vykonávají toliko jednorázově, krátkodobě či svůj potenciální vliv ve skutečnosti nevykonávají vůbec. Naopak vlivné a ovládající osoby, které svůj vliv vykonávají ve značné míře tak, že se ve skutečnosti nachází v postavení člena voleného orgánu, resp. v pozici statutárního orgánu, je třeba za faktické vedoucí ve smyslu předmětného ustanovení označit. Uplatněním úpravy ust. § 62 zákona o obchodních korporacích nicméně nelze vyloučit aplikaci ustanovení upravujících ovlivnění a jeho důsledky (např. ručení za splnění dluhů ovlivněné osoby ve smyslu ust. § 71 odst. 3 zákona o obchodních korporacích).

Vedle výše uvedených příkladů se může v pozici faktického vedoucího nacházet např. odvolaný člen statutárního orgánu, který dále svou funkci fakticky vykonává (ať už z jakéhokoliv důvodu) apod.

Jaké jsou povinnosti faktického vedoucího a co se na něj vztahuje?

Dle nové úpravy (ust. § 62 odst. 1 zákona o obchodních korporacích) se na takového faktického vedoucího vztahuje úprava nepřípustnosti konkurenčního jednání a ustanovení zákona o obchodních korporacích a občanského zákoníku o povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, vč. následků porušení této povinnosti (tj. především povinnost náhrady škody způsobené společnosti jednáním v rozporu se zásadami péče řádného hospodáře).

Druhý odstavec uvedeného ustanovení pak doplňuje, že na osobu faktického vedoucího se obdobně použijí ustanovení zákona o obchodních korporacích týkající se střetu zájmů člena voleného orgánu společnosti, a to s výjimkou ust. § 54 odst. 4 a ust. § 56 odst. 2 zákona o obchodních korporacích. O možném střetu zájmů nebo úmyslu uzavřít se společností smlouvu musí faktický vedoucí informovat statutární orgán a kontrolní orgán (není-li zřízen, pak orgán nejvyšší, tj. typicky valnou hromadu společnosti). 

K uvedeným výjimkám z aplikace ustanovení o střetu zájmů je pak dlužno dodat, že se jedná o ustanovení, která svou povahou na faktického vedoucího ani aplikovat nelze. V prvním případě (ust. § 54 odst. 4 zákona o obchodních korporacích) se jedná o oprávnění kontrolního (resp. nejvyššího) orgánu společnosti členu orgánu, který se nachází ve střetu zájmů, pozastavit výkon jeho funkce. Faktickému vedoucímu pak není co pozastavit, jelikož se ve funkci formálně nenachází, pouze ji fakticky vykonává. V druhém případě (ust. § 56 odst. 2 zákona o obchodních korporacích) se pak jedná o oprávnění kontrolního, resp. nejvyššího orgánu, zakázat uzavření smlouvy s členem jejího voleného orgánu a osobou jemu blízkou (mimo rámec běžného obchodního styku), která není v zájmu obchodní korporace.

Vzhledem k informační povinnosti faktického vedoucího má však společnost (její statutární a kontrolní orgán, resp. nejvyšší orgán) možnost uzavření smlouvy s faktickým vedoucím zamezit i jinak (např. zakázat uzavření takové smlouvy statutárnímu orgánu společnosti). V případě porušení informační povinnosti faktického vedoucího pak lze uvažovat o aplikaci porušení péče řádného hospodáře s jeho následky (povinnost nahradit újmu způsobenou společnosti, popřípadě ručení za dluhy společnosti), jak ostatně uvádí i komentář k předmětnému ustanovení[2].

Ust. § 69 odst. 2 zákona o obchodních korporacích pak doplňuje (byť možná nadbytečně, jelikož se jedná o důsledky porušení povinnosti péče řádného hospodáře), že úprava týkající se vyloučení člena orgánu z výkonu funkce soudem (ust. § 63 až 66 zákona o obchodních korporacích) a zvláštní povinnosti při úpadku obchodní korporace (ust. § 66 zákona o obchodních korporacích) je třeba aplikovat i na osoby v postavení stínového vedoucího.

Jedná se skutečně o novinku?

Předmětná novela nezavádí právní konstrukci zcela novou, v minulosti již k obdobnému závěru o aplikaci povinnosti péče řádného hospodáře na osobu fakticky jednající za společnost dospěl např. Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. 29 Cdo 4095/2016[3], kde dovodil, že na odvolaného jednatele, jenž jedná za společnost (jménem společnosti) s ručením omezeným, jako by jednatelem nadále byl, je třeba klást stejné požadavky, jaké zákon stanoví pro jednání skutečného jednatele. Pokud tedy odvolaný jednatel porušil při svém jednání jménem společnosti povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, odpovídá za škodu, kterou takovým jednáním způsobil ve stejném rozsahu, jako by jednatelem společnosti ve skutečnosti byl, přičemž není podstatné, zda o svém odvolání nevěděl, nebo o něm věděl a vědomě jej nerespektoval. V uvedeném judikátu Nejvyšší soud vycházel ze starší právní úpravy zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. prosince 2013.

Nová úprava zavedená k 1. lednu 2021 tedy výše uvedený právní názor staví na jisto, přičemž ho aplikuje taktéž na další osoby, které fakticky působí v postavení člena voleného orgánu společnosti.

Závěr

Zákonem o obchodních korporacích ponovu výslovně upravený institut faktického či stínového vedoucího (též shadow director) není ničím zcela novým. Je však třeba kvitovat snahu zákonodárce reflektovat stávající judikaturu a v zákoně o obchodních korporacích najisto postavit její závěry. Taktéž je možné na zakotvení tohoto institutu sledovat snahu zákonodárce reflektovat realitu a nelpět na přehnaném právním formalismu. 

Požadavky, které zákon od 1. ledna 2021 explicitně klade i na faktické vedoucí, se zdají být oprávněné. Kdo jedná za společnost jako by byl členem jejího orgánu, měl by taktéž nést důsledky svého jednání (důsledky porušení péče řádného hospodáře či důsledky jednání ve střetu zájmů se společností).

Tomu, kdo se v pozici faktického vedoucího nachází a činí v této pozici obchodní rozhodnutí, doporučuji se v každém případě seznámit s pravidly péče řádného hospodáře a jednání ve střetu zájmů a při svém rozhodování tato pravidla důsledně dodržovat. Jejich porušení totiž (nově s jistotou) může mít i pro faktického vedoucího rozsáhlé majetkové i jiné následky.



[1] ŠTENGLOVÁ, Ivana. § 62 [Faktický vedoucí]. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2020, s. 209.

[2] ŠTENGLOVÁ, Ivana. § 62 [Faktický vedoucí]. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, HAVEL, Bohumil, CILEČEK, Filip, KUHN, Petr, ŠUK, Petr. Zákon o obchodních korporacích. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2020, s. 209.

[3] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2017, sp. zn. 29 Cdo 4095/2016.