Koronavirus & nároky cestujících v letecké dopravě

17.06.2020, Mgr. Anna Břenková


Nároky cestujících v letecké dopravě upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 261/2004 ze dne 11. února 2004 (dále jen „nařízení“). Uplatní se však pouze za předpokladu, že se místo odletu nachází na území členského státu, případně se jedná o let ze země mimo EU, avšak s evropským dopravcem[1]. Právě toto nařízení stanoví, jaké povinnosti má letecký dopravce ve vztahu k cestujícím ve chvíli, kdy je jejich let zrušen, významně zpožděn nebo je jim odepřen nástup na palubu. Pro takové případy nařízení stanoví povinnost aerolinky poskytnout cestujícím bezplatnou péči v podobě ubytování, občerstvení či zajištění náhradního dopravního spojení.[2]

Za splnění dalších přesně definovaných podmínek mají cestující nárok i na finanční kompenzaci ve výši od 250 do 600 eur za let, a to v závislosti na vzdálenosti zrušeného letu.[3] To se však nevztahuje na lety, které byly zrušeny více než 14 dní předem nebo v případě, kdy je zrušení způsobeno „mimořádnými okolnostmi“, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Ani aerolinky nedokáží poručit větru a dešti, proto lze kompenzaci úspěšně nárokovat pouze v případě, že bylo v silách dopravce situaci ovlivnit.[4]

Ve snaze zbrzdit pandemii zavedly téměř všechny země přísná pravidla omezující pohyb či vstup na své území. Vzhledem k bezprecedentnímu charakteru nastalé situace v letecké dopravě způsobené pandemií koronaviru však výše uvedené nařízení neřeší veškeré komplikace, kterým může cestující čelit. Tak je tomu i v případě dříve jen těžko představitelné situace, kdy cestující nemůže vycestovat do vybrané destinace z důvodu omezeného pohybu osob. Na to konto předložila Evropská komise dne 18. března 2020 podrobné pokyny vyjasňující práva cestujících a jim odpovídající povinnosti dopravců v souvislosti s šířením nákazy COVID-19, aby zaručila dodržování práv cestujících ve všech evropských zemích. Podívejme se nyní na jednotlivé případy blíže, a to z pohledu nároku cestujícího na náhradu za neuskutečněný let.

Let zrušený dopravcem

V případě, že je let zcela zrušen, je letecká společnost povinna za všech okolností nabídnout cestujícímu výběr ze tří možností, a sice:[5]

  • náhrada pořizovací ceny letenky,
  • náhradní let při nejbližší příležitosti,
  • náhradní let na datum, které si vybere sám cestující.

Cestující mají právo vybrat si mezi voucherem nebo vrácením peněz, přičemž nesmí být leteckou společností nuceni využít voucheru. To se přitom týká každého jednotlivého letu.[6] Podle doporučení Evropské komise zveřejněných dne 13. května 2020, by měli sami dopravci motivovat cestující k tomu, aby pro ně byl voucher zajímavější variantou než vrácení peněz, které by v tomto objemu požadovaných refundací nejedné aerolince způsobilo problémy s likviditou. Komise tak navrhuje, aby byl voucher platný alespoň po dobu 1 roku, a nebude-li využit, aby jej letecká společnost po uplynutí této doby držiteli voucheru proplatila. Voucher by také měl být přenosný na jinou osobu.[7] Jedná se však pouze o doporučení, která nejsou závazná a je na dopravci, jaké konkrétní podmínky zvolí. Právo volby cestujícího mezi náhradou v podobě voucheru či vrácení pořizovací ceny letenky je však zachováno.[8]

Zvolí-li nyní cestující variantu přesměrování letu při nejbližší příležitosti, nutno dodat, že za daných okolností není vůbec jisté, v jakém časovém horizontu nastane ona „nejbližší příležitost“. Z tohoto důvodu se jeví výhodnější využít finanční náhrady či přesměrování letu v pozdější době dle výběru cestujícího.

Jak bylo již uvedeno výše, cestující má navíc za běžných okolností nárok také na odškodnění, pokud byl jeho let zrušen méně než 2 týdny před odletem. Toto pravidlo se nicméně neuplatní nastanou-li „mimořádné okolnosti”, za které je patrně třeba považovat i případ současné pandemie koronaviru, resp. případ omezení běžného letového provozu ze strany orgánů veřejné moci.[9]

Odmítá-li aerolinka či prodejce vrátit platbu za zrušenou letenku nebo vůbec nekomunikuje, v případech, kdy zákazník platil kartou, může se také zkusit obrátit na svou banku se žádostí o tzv. chargeback. O ten lze zpravidla požádat pod podmínkou, že byl let zrušen ze strany letecké společnosti, platba proběhla před více než třiceti dny, a je také nutné doložit, že zákazník nepřijal možnost jiné náhrady (např. voucher) a peníze za zrušený let se nejdříve pokoušel získat od letecké společnosti sám. Každá banka však bude mít vlastní podmínky a je možné, že s vyřízením budou spojeny i provozní poplatky.[10]

Jestliže má cestující v rámci jedné rezervace koupenou letenku tam i zpět, má právo zrušit obě cesty, i když byla oficiálně zrušena jen jedna. 

Pokud navíc letenky pořídil přes zprostředkovatele, tedy nikoliv přímo od aerolinky provozující daný let, k náhradě je stále povinen dopravce, byť má cestující primárně refundaci řešit s tím, kdo mu letenky prodal – tedy se zprostředkovatelem.[11] Práva a povinnosti mezi cestujícím a dopravcem při uskutečňování letecké přepravy osob, v jejímž rámci zprostředkovatel klientovi pouze umožní uzavření smlouvy s dopravcem, se řídí obchodními podmínkami jednotlivých dopravců.  Někteří zprostředkovatelé dříve běžně vraceli peníze cestujícím za zrušené letenky „ze svého“ a následně je teprve vymáhali po dopravci, nyní však většina zprostředkovatelů zpravidla nedisponuje částkami v takovém objemu a letenky proto refundují až poté, co jim je proplatí odpovědný dopravce.  

Cestu zruší cestující z vlastní iniciativy

Jiná situace nastává, pokud není let zrušen, ale cestující nemá zájem jej využít – nařízení EU ji nijak neošetřuje. V takovém případě je třeba, aby si cestující ověřil svá práva v závislosti na druhu letenky, kterou si zakoupil, zejména aby si nastudoval storno podmínky. Letenky nízkonákladových společností sice lákají svou nízkou cenou, ale ve většině případů se jedná o nerefundovatelné letenky. Pokud se cestující rozhodne letenku zrušit, propadnou mu ve většině případů i peníze. Standardní aerolinky pak mají vlastní storno podmínky; cestujícímu vrací např. daně a poplatky. Někteří dopravci však nabízí vouchery také těm, kteří z vlastní iniciativy nechtějí v důsledku nákazy cestovat. Cestující mohou tyto vouchery použít pro jinou cestu se stejným dopravcem, aniž by o vynaložené peníze přišli.  

V této souvislosti je třeba zmínit také možnost pojištění storna letenky, tedy pojištění určené pro kompenzaci zrušené letenky ze zdravotních nebo jiných konkrétních příčin (jako je požár v místě bydliště, výpověď, vízové komplikace atd.). Pojištění storna se vztahuje na období od uzavření pojistné smlouvy po dobu zahájení cesty a daný důvod storna je třeba doložit. Opět platí, že každá pojišťovna má vlastní podmínky, kterými stanoví, na jaké situace se pojištění vztahuje a které naopak řadí mezi tzv. výluky. Obecně lze říci, že pojištění storna v zásadě nebude krýt případy, kdy je letenka zrušena z důvodu obavy z koronaviru. Najdou se ale i takové instituce, které se snaží vyjít klientům vstříc a dodatečně se rozhodly proplatit storno cesty do vybraných destinací z důvodu koronaviru, byť to jejich pojistné podmínky nezahrnují.[12]

Závěr

Lze shrnout, že mimořádné okolnosti, za které zpravidla lze, nikoliv však bezvýjimečně, pandemii koronaviru považovat, „připraví“ cestující o určitá práva. Na stranu druhou je nutné nastolit alespoň částečnou rovnováhu, jelikož stejně jako cestující, tak ani aerolinky za aktuální pandemii nemohou, nezpůsobily ji, a i kdyby sebevíc chtěly, nebylo a není v jejich silách nastalou situaci jakkoliv ovlivnit. 

Jestliže se již nyní většina aerolinek potýká s velkými finančními problémy, lze očekávat, že v důsledku krize jich část zbankrotuje a finanční náhradu za neuskutečněné lety tak ani nebudou mít z čeho proplácet. Jedná se o zcela výjimečnou situaci, která způsobila a pravděpodobně ještě způsobí značné škody, a to takřka ve všech sférách hospodářského života. Nezbývá tedy než čekat, jak se celá situace vyvine a jak se k nastalému chaosu jednotlivé aerolinky postaví. 


[1] Čl. 3 odst. 1 nařízení.

[2] Čl. 8 a 9 nařízení.

[3] Čl. 7 nařízení.

[5] Čl. 5 odst. 1 ve spojení s čl. 8 odst. 1 nařízení.

[6] Čl. 7 odst. 3 nařízení.

[7] bod 10 doporučení Evropské komise zveřejněných dne 13. května 2020.

[8] body 9, 15-17 doporučení Evropské komise zveřejněných dne 13. května 2020.

[9] Čl. 3.4 C (2020) 1830 final: Pokyny pro výklad nařízení EU o právech cestujících v souvislosti s vývojem situace nákazy COVID-19.