Hranice škody se v trestněprávních kauzách zvyšuje na dvojnásobek

06.08.2020, JUDr. Bc. Klára Rücklová


Výkladové ustanovení § 138 trestního zákoníku, jehož se zmíněná novela dotkla, hraje zásadní roli při odlišení trestných činů od přestupků, a současně při rozlišení okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby.

V praxi to znamená, že některé ze skutků, které byly dosud posuzovány jako trestné činy, z trestněprávní kvalifikace vypadnou a nadále budou řešeny v rámci přestupkového řízení, jiné budou méně závažnými trestnými činy. Trestným činem krádeže tak napříště již nebude takové jednání, kdy si pachatel přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, pokud tak na cizím majetku spáchá škodu nižší než 10 000 Kč (ledaže jsou dány jiné okolnosti, díky nimž je skutková podstata trestného činu krádeže naplněna). Dosud byla hranice poloviční.

V tomto ohledu jde přitom o první novelu trestního zákoníku z roku 2009. Hranice škody, jak je známe dnes, byly již v trestním zákoně z roku 1961, a „napevno“ byly poprvé stanoveny 1. ledna 2002.

Zvýšení hranic pro klasifikaci způsobené škody či získaného prospěchu lze vítat. Od roku 2002 jsme byli svědky i šestiprocentní inflace[1] a životní úroveň v České republice v zásadě kontinuálně rostla. Pokud průměrná mzda činila v roce 2002 částku cca 15 800,- Kč[2] a v roce 2019 dosáhla průměrná mzda částky cca 34 000,- Kč[3], pak se zdá zdvojnásobení hranice adekvátní. Zaznívají však i kritické hlasy, podle kterých se v důsledku přijaté změny uměle sníží trestná činnost, respektive dojde ke zvýšení počtu majetkových přestupků, které budou muset vyřizovat obce.[4]

Spodní hranicí škody v trestním zákoníku se přitom nedávno zabýval i Ústavní soud.[5] Okresní soud v Liberci (dále jen „OS v Liberci“) podal již v prosinci 2018 návrh na zrušení § 138 odst. 1 trestního zákoníku, a to v souvislosti s trestním řízením proti obviněné, která se měla dopustit krádeže, a tím způsobit škodu na cizím majetku ve výši cca 8 tisíc korun českých. Podle OS v Liberci se v důsledku konstantní výše hranic škody v trestním zákoníku fakticky zpřísnil trestní postih za trestné činy, když trestní odpovědnost v současnosti dopadá i na jednání, která svou závažností a důsledky pro poškozené osoby odpovídá činům, které byly dříve posuzovány jako přestupek, popř. byly mírněji trestné. Ústavní soud tento názor OS v Liberci nepopřel, nicméně shledal, že mu nepřísluší, aby posuzoval šíři hranic trestněprávní kriminalizace určitých typů jednání, nemá-li nahrazovat ústavní roli zákonodárného orgánu.