Novinky

Evropská komise podala v závěru roku 2016 návrh nové směrnice COM 2016 723 o rámcích pro preventivní restrukturalizaci, druhé šanci a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení. Předkladatel v předmluvě zdůvodňuje potřebnost vydání směrnice nadměrnou zadlužeností osob, neboť podle dostupných údajů je v Evropské unii trvale v prodlení s platbami 11,4 % občanů, nicméně směrnice se paradoxně na řešení dluhové situace fyzických osob-nepodnikatelů nevztahuje. Co konkrétně návrh směrnice tedy přináší?

Ústavní soud se ve svém nálezu IV. ÚS 1146/16[1] ze dne 20. června 2017 vyjádřil k charakteru společnosti ČEZ a.s. ve vztahu k ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a konstatoval, že společnost ČEZ a.s. se pro účely tohoto ustanovení nepovažuje za povinný subjekt.

Nenápadné ustanovení insolvenčního zákona může značně zkomplikovat život řadě dlužníků. Pokud totiž po prohlášení konkursu na majetek osoby, která je jejich věřitelem, plní tomuto věřiteli a plnění se nedostane do majetkové podstaty, nezprošťují se tímto plněním svého závazku. Jinými slovy, dluh není splněn, není-li o plnění obohacena majetková podstata. Může se tak stát, že po nich bude insolvenční správce dluh úspěšně (znovu) vymáhat.

Již čtvrtým rokem má žalobce, který chce dosáhnout na náhradu nákladů řízení, povinnost zaslat žalovanému nejméně sedm dní před podáním žaloby tzv. předžalobní výzvu. V ní by měl dlužníka kvalifikovaně vyzvat k plnění – sdělit mu, co po něm žádá, z jakého titulu a v jaké výši.[1] Uvedenou podmínku přiznání nákladů řízení procesně úspěšnému žalobci obsahuje ustanovení § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Dnes již ustálená judikatorní praxe však zákonné pravidlo značně relativizuje.

[1] Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol: Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 498 a násl.

Zaujímavý je v tomto ohľade článok doc. Števčeka z bulletinu slovenskej advokácie 3/2015 (str. 22 až 30), ktorý sa práve zaoberá intertemporalitou vo vzťahu k novému Civilnému sporovému poriadku (CSP). Navyše autor článku je zároveň predsedom rekodifikačnej komisie, teda článok môžeme považovať za určitú „postrannú dôvodovú správu“ k prechodným ustanoveniam CSP, keďže riadna osobitná dôvodová správa zastala (pochopiteľne aj z dôvodu extenzívnosti kódexu) koncízny prístup.

Tŕňom v oku momentálne však nie je ustanovenie § 141a OSP ako také, ale ustanovenie § 202 ods. 3 písm. q) OSP, ktorý určuje podmienky (ne)prípustnosti odvolania k uzneseniu súdu vzťahujúceho sa k § 141a OSP.

Dňa 1.7.2015 uplynie lehota na splnenie povinností zavedených novým zákonom č.307/2014 Z.z. o niektorých opatreniach súvisiacich s oznamovanímprotispoločenskej činnosti a o zmene a doplnení niektorých zákonov si upozorňujemena zákonné povinnosti, ktoré sú niektorí zamestnávatelia povinní splniť douvedenej zákonnej lehoty

O konštrukte vloženom do § 141a OSP bolo niečo napísané, aj keď z iného uhla pohľadu. Text predmetného blogu sa dotkol aj poslednej vety § 141a ods. 1 OSP, ktorá stanovuje podmienku zastavenia súdneho konania, teda podľa môjho názoru táto veta takpovediac predstavuje dušu inštitútu preddavku na trovy konania. Spomínaná veta pôvodne znela „ak navrhovateľ preddavok na trovy konania v určenej lehote nezloží a odporca, ktorý má povinnosť zložiť preddavok, ho zložil, súd konanie v lehote 15 dní od uplynutia lehoty na zloženie preddavku na trovy konania zastaví.”

Podľa § 2 zákona č. 506/2009 Z. z. o ochranných známkach, označenie, ktoré môže tvoriť ochrannú známku je akékoľvek označenie, ktoré možno graficky znázorniť a ktoré tvoria najmä slová vrátane osobných mien, písmená, číslice, kresby, tvar tovaru alebo jeho obal, prípadne ich vzájomné kombinácie, ak takéto označenie je spôsobilé rozlíšiť tovary alebo služby jednej osoby od tovarov alebo služieb inej osoby.